Počátky CČS(H) Lubná
Lubná
Byl svátek Božího těla, 10 dnů po Hodu Božím svatodušním r. 1922. Na křižovatce ve Vrbce se sešly dva průvody věřících Církve československé (husitské). S jedním přicházel br. duchovní Bohuslav Šustek s bratry a sestrami z Kvasic, Sulimova, Karolína, z Bařic a Trávníka. K nim se přiřadili na tomto rozcestí Novodědinští, aby se společně účastnili první bohoslužby Církve československé (husitské) v Lubné.
Když přišli do vesnice, ve vratech rodiny Silných byl zbudován oltář s přírodní výzdobou. V tento den byla velká sláva ve Zlámance ve farním kostele. Proto shromáždění věřící prosili duchovního Šustka, aby si také mohli udělat Boží tělo po svém. A tak se šlo po vykonané bohoslužbě v průvodu přes náves k obrázku Panny Marie a byla zpívána píseň: „Bože, jenž ráčil‘s před tisíci roky…“. Věřící s tím byli opravdu spokojeni. (Dle výpovědi rodačky z Lubné Josefy Petříkové a zpráv B. Šustka).
Další bohoslužba zde byla konána později o jedné letní neděli. Kolem deváté hodiny přijel kočár tažený koňmi pana Mrhálka ze Lhotky a přivezl pro lubenské známého – bývalého kaplana farnosti zlámanské – Inocence Kuchaře. Tentokrát byl oltář zbudován ve vratech Zapletalů č. 46 a nad oltářem byl zavěšen obraz „M. J. Hus před koncilem“. Duchovní měl přes ramena přehozenou bílou štolu a na štole červený kalich. Přistoupil k oltáři a začal modlitbou ze Žalmu 43: „Přistupuji k oltáři Božímu, k Bohu, jenž mne od mládí radostí naplňuje … Suď mne Bože podle milosrdenství svého, ochraň mne od hříchu zlého….“
Pak se obrátil k lidem, četl z Písma a začal kázat: „Předstupuji před vás jako bývalý kaplan farnosti zlámanské s pocitem hrůzy a hanby, kterou na mne plivali, když jsem se oženil… .“ V dalším se pak tázal, zdali to není správné, když jde veřejně s manželkou a dětmi, nikoliv jako ti, kteří děti na svět přivedli a více se k nim nehlásí. Uvedl několik příkladů a nakonec řekl, že římští kněží se dělají hodnými, ale že není fary, aby nebylo na ní třeba kolébky. Při bohoslužbě byla zpívána píseň: „Ejhle oltář Hospodinův září…“ a nakonec zazněly hymny. Na bohoslužbě bylo hodně účastníků z Lubné, Kostelan, Lhotky, Zlámanky, Velkých Těšan, Vrbky i Nové Dědiny. Bohoslužba byla přijata s povděkem. Pak zde již nic veřejného Církev československá (husitská) nekonala a na bohoslužby se chodilo do nedalekých Kostelan.
Inocenc Kuchař
Inocenc Kuchař se narodil 8. ledna 1887 v Býškovicích u Holešova. Byl v pořadí od vzniku CČS(H) třetím duchovním Církve československé (husitské) na Moravě. Vystudoval ve Valašském Meziříčí, odkázán sám na sebe. Svá studia dokončil na bohoslovecké fakultě v Olomouci a r. 1911 byl vysvěcen na kněze. Mimo jiná působiště byl od 1. února 1917 ustanoven kooperátorem ve Zlámance a působil zde do 10. června 1920. Již 5. června 1920 konal ve Zlámance spolu s Matějem Pavlíkem svou první bohoslužbu pro CČS(H). Byla to první bohoslužba Církve československé (husitské) v kroměřížském okresu. (viz První česká mše v kroměřížském okresu). Ze Zlámanky odešel do Vacanovic u Velkého Týnce.
V listopadu 1920 oslavil Inocenc Kuchař sňatek s Albínou Mrhálkovou ze Lhotky u Kroměříže. Požehnal jim Matěj Pavlík v aule reálky v Kroměříži. 1. ledna 1927 byl zvolen diecézním tajemníkem. Dvacet tři roků vedl agendu diecézní rady. Dne 12. března 1957 zemřel a jeho urna je uložena v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.
Vzpomínka pana Olšiny
Pan Olšina z Lubné vzpomíná: „Když jsem byl před svým sňatkem na pohovoru u starého zlámanského faráře, vyprávěl mi, co se stalo ve Zlámance v době, kdy jsem byl ještě na vojně jako legionář. Jeho kaplan Kuchař za přisluhování Matěje Pavlíka vykonal českou bohoslužbu.“ A mezi jinými řekl tento stařičký farář toto: „My všichni kněží jsme žádali papeže o českou bohoslužbu, ale když nám to nepovolil… . I já bych rád do české církve, ale jsem již starý. Řekli by, že jsem přišel do nové církve jen na penzi… . Nová církev potřebuje lidi odvážné, průbojné, dobré kazatele a to já již nejsem.“
Použitá literatura:
Pamětní kniha Náboženské obce Církve československé husitské v Kvasicích.