Počátky CČS(H) Kvasice

Kvasice

            Dne 19. září 1920 sloužil br. duchovní Matěj Pavlík propagační bohoslužbu pro Církev československou (husitskou) v Kvasicích u Lípy svobody naproti římskokatolické faře za doprovodu dechové hudby z Trávníku, která byla řízena kapelníkem Karlem Smějou.

            Po této bohoslužbě se dal do rozhorlené debaty s M. Pavlíkem místní farář Římskokatolické církve Dokoupil, který byl kdysi jeho společníkem.

            V listopadu 1920 se pak na schůzi v sokolovně stali důvěrníky místního výboru CČS(H) br. Josef Vrtaník, kovář z Kvasic, a s. Císařová, mlynářka z Kvasic. Každé pondělí navštěvoval br. Vrtaník schůze rady starších v Kroměříži.

            Pavlíkova bohoslužba a schůze důvěrníků v Kroměříži 26. prosince 1920 daly podnět, aby se sešla první valná schůze nadšených pro novou církev. Stalo se tak v Kvasicích 12. března 1921 v 9.30 hod. v sále sokolského domu. Tuto schůzi zahájil Antonín Nakládal. Uvítal přítomné a předal slovo inspektoru Lhotovi, delegátu NO CČS(H) z Kroměříže, který promluvil o vzniku a úkolech Církve československé (husitské). Na této ustavující schůzi byli aklamací zvoleni pro přípravný výbor náboženské obce tito bratři a sestry: Antonín Nakládal, pekař z Kvasic – předsedou, Metoděj Přikryl, učitel z Bělova, Josef Vrtaník, kovář z Kvasic – jednatelem, dále František Olšina, Marcelín Krasický, Inocenc Kadlčík, Anděla Švendová, Antonie Vičánková, Marie Samohýlová, Františka Konečná, Olga Dohnalíková, všichni z Kvasic, Filip Skácel a Zdeňka Šívarová z Nové Dědiny a Alois Vašina ze Střížovic. Volba byla provedena na dobu tří let. Zápis pořídil Josef Hlavinka.

            V únoru 1921 povolila místní školní rada konání bohoslužeb ve škole v 5. třídě (ve škole pak byly bohoslužby konány až do roku 1932, kdy byl dostavěn Husův sbor).

            16. března 1921 je konán první pohřeb CČS(H) v Kvasicích. Br. duchovní Rudolf Urban doprovázel na věčnost zemřelého Františka Svobodu z Hráze, bývalého ruského legionáře. Místní římskokatolický farář nechtěl dovolit, aby tento zemřelý byl pohřben na církevním hřbitově. Okres pak nařídil, aby byl pohřben na levou stranu hřbitova, kde římskokatolický kněz dodnes hroby nevykropuje.

            2. srpna 1921 br. A. Nakládal sestavil a odeslal žádost místnímu římskokatolickému faráři A. Dokoupilovi, aby dovolil sloužit mši CČS(H) v nepoužívaném hřbitovním kostele v Kvasicích, kde se měla konat druhá plánovaná bohoslužba CČS(H) stanovená na 15. srpna 1921. Sestavenou žádost podepsali: pokladník, jednatel, předseda výboru a 14 členů Církve československé (husitské).

            8. srpna ve 20.00 hod. se konala výborová schůze u s. Olgy Dohnalíkové, kde byla přečtena zamítavá odpověď faráře Dokoupila, a proto bylo dojednáno, že se bohoslužba bude konat u kapličky na rozcestí k Bělovu a na Novou Dědinu. O zamítavé odpovědi z katolické strany kolovaly pověsti, že prý nepoužívaný hřbitovní kostel není prázdný, jelikož jsou tam andělé strážní osob na hřbitově pohřbených.

            15. srpna 1921 v 10.30 hod. sloužil u kapličky na rozcestí druhou bohoslužbu CČS(H) v Kvasicích br. duchovní Rudolf Urban z Kroměříže. Při té příležitosti pokřtil dítě br. Václava Míška - Václava Bořivoje Míška. Kromě účastníků z Kvasic se bohoslužby účastnili též bratří a sestry z Kroměříže, Hulína, Tlumačova a Trávníka a to v počtu zhruba 450 lidí. Mnozí z těch, kteří se účastnili ranní bohoslužby zůstali v bratrském pohovoru i na odpolední požehnání, jež se konalo o 15. hodině.

            27. srpna 1921 byla opět poslána žádost na Ministerstvo školství a národní osvěty o přidělení hřbitovního kostela pro Církev československou (husitskou). Odpověď však nedošla. Bohoslužby pak byly konány ve škole na dvoře, protože se účastníci bohoslužeb nevešli do stanovené třídy.

            11. září o 14. hodině konal přednášku v sokolovně br. duchovní R. Urban z Kroměříže. Nastínil dějiny od Cyrila a Metoděje a poukázal, že nyní je čas k obrození nábožensko-národnímu.

            Poněvadž se v obecné škole přihlásilo již 42 žáků z Kvasic k výuce náboženství Církve československé (husitské), byla 12. září zaslána žádost zemské školní radě v Brně o povolení vyučování náboženství CČS(H) ve škole. V žádosti bylo uvedeno, že vyučovat náboženství bude učitel Vladimír Haderka, pokrokový římský katolík. K výuce používal materiál Českobratrské církve evangelické a „Ježíšova podobenství“ od L. N. Tolstoje.

9. listopadu 1921 se v 19.30 hod. v sále sokolského domu konala ustavující členská schůze. Byli jmenováni revizoři účtů: František Švenda z Kvasic a František Daněk z Karolína. Přítomný delegát z Kroměříže br. Slavinger popsal svoje zážitky z cesty s Matějem Pavlíkem do Bělehradu, kde byl br. Pavlík vysvěcen na biskupa a přijal jméno Gorazd. Br. duchovní Urban z Kroměříže pak přednášel o životě Pána Ježíše a vzpomněl Havlíčka a Bílou horu. Závěrem byla zpívána hymna „Kde domov můj“.

11. prosince 1921 v 10.30 hod. sloužil ve škole v Kvasicích bohoslužbu s první večeří Páně br. duchovní Urban. Této bohoslužby se účastnilo asi 350 lidí. 25. prosince v 15.00 hod. pak sloužil bohoslužbu rovněž ve škole za velké účasti nově vysvěcený kněz Bohuslav Šustek z Kroměříže.

6. ledna 1922 o 14 hod. sloužil ve škole bohoslužbu opět br. duchovní Urban. Účastníků bylo asi 500. Třída kapacitně nestačila, lidé stáli nejen na chodbě, ale i na ulici. Po bohoslužbě byl vykonán pohřeb br. Inocence Štanglici. Přesto, že byla sněhová vánice, přijeli zpěváci z Kroměříže. Večer pak bylo v sokolovně v Kvasicích sehráno divadlo ochotníků z Trávníka „Pro víru“ ve prospěch CČS(H).

11. ledna 1922 bylo požádáno obecní zastupitelstvo, aby povolilo používání hřbitovního kostela Církvi československé (husitské). Toho dne večer se vyjádřilo zastupitelstvo kladně. Proto hned na druhý den 12. ledna šla deputace členů CČS(H) ve složení br. Vrtaník a Olšina k místnímu římskokatolickému faráři Dokoupilovi. Bylo jim řečeno, že zastupitelstvo nemá jemu, úředníkovi Římskokatolické církve, co poroučet s poznámkou, že o tom rozhoduje arcibiskupská konsistoř v Olomouci. (Byla to v pořadí již třetí žádost o povolení používání hřbitovního kostela.)

Podle kroměřížské kroniky se konaly bohoslužby ve Kvasicích v r. 1922 vždy druhou neděli a čtvrtou neděli ve Fryštáku.

13. ledna jednala výborová schůze již o možnostech obsazení kvasické farnosti br. duchovním. 19. března byla pořádána manifestační schůze v sále sokolského domu, které předsedal A. Nakládal. Schůzi zahájil přednáškou o významu 28. října pro československý národ. Poté probral palčivou otázku zapůjčení hřbitovního kostela a přečetl žádost (v pořadí již čtvrtou), jež byla schválena a poslána konsistoři ve věci přidělení kostela.

Tato přednáška zapůsobila na br. Jaromíra Hoffnera natolik, že se rozhodl vykonat přednášku pro Církev československou (husitskou) 17. dubna 1922 v Karolíně, 23. dubna na Žlutavě, 30. dubna v Tlumačově, též ve Vrbce a Těšnovicích.

V tomto roce pak podnikl br. J. Hoffner ještě propagační zájezd s br. duchovním Urbanem do Vizovic, kde byla vykonána jak bohoslužba, tak i přednáška v sokolovně.

První duchovní formálně ustanovené NO CČS(H) v Kvasicích

Poněvadž Rada starších z Kroměříže sdělila, že br. duchovní Šustek je ochoten vykonávat duchovní správu ve Kvasicích od 1.7.1922 – 31.8.1922 za nabídnutých 600,- Kčs měsíčně, byt a stravu, byl tento návrh na schůzi 19. května schválen. Zpráva o schválení byla podána do Kroměříže ústně. Tak se stalo, že o prázdninách r. 1922 přichází do Kvasic první duchovní byť jen formálně ustanovené Náboženské obce CČS(H) v Kvasicích Bohuslav Šustek.

Bohuslav Šustek byl synem řídícího učitele v Litenčicích a později v Ratajích na Kroměřížsku. Pocházel ze 4 dětí a prožíval svá jinošská studentská léta ve studeném prostředí domácnosti svého otce – vdovce, který zemřel dříve, nežli svého posledního syna Bohuslava mohl plně postavit do života.

Brzy po vzniku Církve československé (husitské) se seznámil s br. duchovním Matějem Pavlíkem, který v něm viděl jinocha zaníceného pro novou církev. Proto počítal s tím, že jej pošle na studia bohosloví do Bělehradu. Od té doby provázel br. Pavlíka po vesnicích a místech, kde on konal bohoslužby i přednášky, a mnohému se od něj přiučil. Br. Pavlík v nadaném a horlivém spolupracovníku poznal, že by se mohl stát knězem ihned. Proto jednal s bratrem Zahradníkem–Brodským a bratrem Kovářem – pozdějším patriarchou CČS(H) (tehdy ještě úředníky ministerstva) a K. Farským. Bylo ujednáno, že složí určitou zkoušku a pak bude požádán biskup Dositej ze Srbska, aby jej vysvětil. Stalo se tak 27.8.1921 v chrámě sv. Mikuláše v Praze, kde byl vysvěcen na jáhna, mezi jinými s profesorem Kalousem. V neděli 1. září měl být v Benešově v Čechách vysvěcen na kněze. Pro zpoždění rychlíku se nedostavil a vysvěcen na kněze byl až 13. listopadu 1921 v Olomouci, a to již biskupem Pavlíkem Gorazdem po jeho návratu ze Srbska. Jako novokněz byl určen pro Tovačov. Vykonal tam jen několik bohoslužeb a pak vypomáhal na Kroměřížsku. Od 1. července do 31. srpna 1922 vykonával duchovní správu v Kvasicích za mzdu kvasického místního výboru CČS(H) jako jejich první tamní duchovní. Od 1. září do 1. října 1922 byl ustanoven v duchovní správě v Kroměříži.

Br. Šustek asistoval 1. září při bohoslužbě s br. Divišem v kroměřížské sokolovně. Biskup Gorazd Pavlík odjel do Ameriky, aby tam pak pracoval, poznal jiné církevní směry, případně tam založil nové náboženské obce CČS(H) a eventuálně získal finanční podporu pro naši církev. Po jeho odjezdu byla duchovní správa moravskoslezské diecéze svěřena srbskému biskupu Dositejovi, který v té době pobýval v Praze. 22. září 1922 přijel do Třebíče.

2. září odjel br. Šustek na vojnu, ale po 16 dnech se vrátil a nadále vypomáhal v duchovní správě NO CČSH v Kroměříži. Ujal se ho rolník Chytil v Dolní ulici č. 66 a poskytl mu byt i stravu. (Bratr Chytil se nabídl, že nejen jemu, ale všem duchovním CČS(H) je ochoten poskytnout byt, stravu a dopravu duchovních k církevním úkonům zdarma.)

Od 1. listopadu 1922 do 30. dubna 1923 byl pak br. Šustek ustanoven jako zatimní duchovní správce a poté odešel ze služeb církve. Od 1. září 1923 učil v Ratajích a po roce nastoupil jako učitel na Karolíně, kde se též oženil. Později působil jako ředitel střední školy v Chropyni.

Duchovní správa v Kvasicích v době ustanovení br. Bohuslava Šustka

1.7. 1922 při schůzi delegátů předložil br. duchovní Šustek rozvrh bohoslužeb na dva měsíce. Navrhl, aby byla zakoupena pamětní kniha. Za kronikáře byl navržen bratr Jaromír Hoffner. 6. srpna byl rozvržen pořad bohoslužeb takto: V Kvasicích každou neděli, 15.8. a 22.8. na Nové Dědině. Za hospodáře byla zvolena M. Samohýlová, za knihovníka Josef Zlámal, za kronikáře J. Hoffner.

13.8. 1922 byl na výroční schůzi zvolen definitivní výbor pro Kvasice a okolí, neboť Náboženská obec v Kroměříži byla již státem uznaná.

Z Kvasic: A. Nakládal, J. Vrtaník, Fr. Olšina, Fr. Švenda starší, M. Samohýlová, Leopold. Švendová.

Z Nové Dědiny: Šimon Suchánek.

Z Karolína: Vincenc Skácel.

Z Bělova: Ant. Brázdil.

Ze Střížovic: Alois Vašina.

Ze Sulimova: Dočkal Antonín.

Z Bařic: Josef Suchánek.

Z Tlumačova: Vojtěch Kadlčík.

Kromě volby definitivního výboru pro Kvasice byla sestavena i žádost o zřízení samostatné duchovní správy v Kvasicích a poslána Diecézní radě v Olomouci. Dále bylo navrženo, aby byl zřízen i zábavní odbor.

6. srpna 1922 byly rozvrženy jednotlivé funkce v radě starších takto: A. Nakládal – předseda, J. Vrtaník – jednatel, Fr. Olšina – pokladník, J. Zlámal – knihovník, M. Samohýlová – hospodář, J. Hoffner – kronikář.

27.8. se br. duchovní Rudolf Urban na schůzi s důvěrníky v Kroměříži rozloučil. Po čtrnácti měsíčním působení na Kroměřížsku odchází (zemřel v listopadu 1934). Byl to první duchovní CČS(H) jmenovaný minulého roku doktorem Husovy fakulty a jejím docentem. Po něm do Kvasic dojížděl z Kroměříže br. Josef Nermut, bývalý profesor gymnázia Jan Diviš, Rostislav Stejskal i Alois Spisar a Emil Jiřičný.

V r. 1922 a v dalším roce byly též slouženy laické pobožnosti ve školní učebně, které vedl Jaromír Hoffner, když se nedostavil některý duchovní z Kroměříže. Sloužil také dušičkovou pobožnost s večerní promluvou u hřbitovního kříže kolem 17. hodiny.

V Kvasicích působil také jáhen a katecheta František Nechvátal. Duchovní z Kroměříže byli nejdříve vození kočárem z Kvasic. Koně patřili Císařovi, mlynáři z Kvasic.

Schválení NO CČS(H) v Kvasicích

Kvasice zpočátku spadaly pod NO CČS(H) v Kroměříži. Dne 25.7. 1926 se konalo v Kroměříži valné shromáždění náboženské obce (výroční shromáždění), na kterém bylo dohodnuto a odhlasováno vyfaření Kvasic z mateřské NO CČS(H) v Kroměříži. Touto dohodou a odhlasováním tedy vznikla v r. 1926 Náboženská obec Církve československé (husitské) v Kvasicích. Státem však byla schválena až o 3 roky později. Shromáždění v Kroměříži se z Kvasic účastnil br. Josef Vrtaník a br. Karel Kliment.

Dne 1. září 1926 pak do Kvasic nastoupil na místo katechety a duchovního Církve československé (husitské) energický a snaživý Vítězslav Kuba, který se stal prvním farářem NO CČS(H) v Kvasicích.

Dne 7. července 1929 byla svolána mimořádná valná hromada Náboženské obce Církve československé (husitské) v Kvasicích na 9 hod. ve škole za účasti 63 členů. Byl čten dopis Ústřední rady CČS(H) z 3. července 1929, že Ministerstvo školství a národní osvěty schválilo dnem 25. června 1929 pod č.j. 135282/VI – 28 zřízení samostatné Náboženské obce CČS(H) v Kvasicích. K obvodu náboženské obce náleželo z okresu Kroměříž: Bařice, Bělov, Karolín, Kvasice, Lubná, Nová Dědina, Sulimov, Střížovice, Vrbka, celý soudní okres Napajedla, celý soudní okres Zlín bez obce Březůvky.

            Tak byla NO CČS(H) v Kvasicích oficiálně schválena státem.

Použitá literatura:

Pamětní kniha Náboženské obce Církve československé husitské v Kvasicích.